Co kdyby jste jako zubař přesunuli ordinaci z Prahy do Německa? Nejenom byste měli lepší infrastrukturu, ale i výrazně vyšší příjmy. Ale kolik skutečně vydělá zubař v Německu? Je to jenom o vyšších cenách, nebo je tam něco víc? Odpověď je složitější, než se zdá. V Německu nejsou platy zubařů jen o tom, kolik zaplatí pacienti za plomby. Je to o systému, o nákladech, o tom, jak dlouho pracujete a jak dobře řídíte ordinaci.
Zubař v Německu vydělává průměrně 120 000 až 180 000 eur ročně před daněmi. To je dvojnásobek nebo i více než v Česku. Ale to není konečná částka. Po daních a nákladech zůstane zhruba 70 000 až 110 000 eur na ruku. Pro srovnání: v Česku vydělává zubař v průměru 800 000 až 1 200 000 Kč ročně, což je přibližně 32 000 až 48 000 eur. Rozdíl je obrovský.
Proč je to tak? V Německu platí pacienti za zubní péči přímo z vlastní kapsy - nebo z pojištění, které pokrývá jen základní léčbu. Kompletní náhrada zubních náhrad, estetických výkonností nebo implantátů je většinou na pacientovi. To znamená, že zubař může stanovit cenu podle kvality materiálů a svého času. V Česku je to jinak: většina služeb je regulována státem a platí se podle tarifů, které se mění jen jednou ročně a často neodpovídají skutečným nákladům.
Největší překvapení pro české zubyře je, že náklady na vedení ordinace jsou v Německu výrazně vyšší. Nejde jen o nájem, ale o celý systém. Nájem pro ordinaci ve městě jako Mnichov nebo Frankfurt může stát 8 000 až 15 000 eur měsíčně. Ve menším městě to je stále 4 000 až 7 000 eur. V Praze byste za stejnou plochu platili zhruba 2 000 eur.
Další náklady: zdravotní pojištění pro zaměstnance, povinné zodpovědnostní pojištění (minimálně 5 milionů eur), náklady na techniku, software pro správu pacientů, účetnictví a daňové poradenství. Všechno toto se sčítá. Zubař v Německu musí mít v ordinaci alespoň jednoho asistenta, často i dvě - a to je základ. Bez nich se neobejdete. Průměrná mzda asistenta je 3 500 až 4 500 eur měsíčně.
Na techniku se musíte investovat. Digitální rentgen, 3D skener, CAD/CAM systém pro výrobu korun - všechno to musí být nové a certifikované. Nákup jednoho CAD/CAM systému stojí 60 000 až 90 000 eur. A to je jen jedna věc. V Česku mnoho zubních ordinací používá starší techniku, která je levnější, ale pomalejší a méně přesná.
Pojďme to spočítat reálně. Představme si zubaře, který má ordinaci v menším městě, jako je Augsburg nebo Darmstadt. Měsíční příjem z pacientů: 45 000 eur. Měsíční náklady:
Celkem náklady: 28 000 eur. Zůstane 17 000 eur měsíčně. To je 204 000 eur ročně před daněmi. Po daních (přibližně 35 %) zůstane 132 600 eur. To je více než dvojnásobek toho, co vydělá zubař v Praze. Ale to platí jen pokud máte dost pacientů a nepracujete 70 hodin týdně.
Není. V Německu je zubní péče velmi regulovaná. Každý zubař musí projít přezkoušením způsobilosti, které je stejné pro všechny - i pro zahraniční lékaře. Pokud máte české vysvědčení, musíte se přizpůsobit německému systému. To znamená jazykovou zkoušku na úrovni C1, potvrzení kvalifikace a často i doplňkové školení. Celý proces trvá 6 až 18 měsíců.
Pacienti v Německu očekávají vysokou kvalitu, přesnost a čistotu. Každý nástroj se sterilizuje podle přísných pravidel. Každý záznam o léčbě se ukládá elektronicky a je přístupný pro kontrolu. Pokud se stane chyba, může to vést k nároku na škodu nebo i ztrátě licence. To je jiná hra než v Česku, kde kontrola je méně přísná.
Pracovní doba je také jiná. V Německu se zubaři nepracují 6 dní v týdnu. Většina má 4 dny v týdnu - 8 hodin denně. Někteří pracují jen 3,5 dne. Důvod? Zákazníci si vybírají zubní lékaře podle kvality, ne podle toho, kdo je nejrychlejší. A kvalita znamená čas. Více času na diagnostiku, více času na vysvětlování, více času na péči o pacienta.
Není všechno zubaře stejné. Ti, kteří pracují v velkých městech, mají vysoké náklady, ale také vysoký příjem. Ti, kteří se specializují na implantáty, estetickou stomatologii nebo ortodoncii, vydělávají výrazně víc. Někteří zubaři v Německu vydělávají přes 250 000 eur ročně - ale jen pokud mají specializaci a dobrý marketing.
Největší příjem mají ti, kteří vlastní více ordinací. Někteří zubaři otevírají 2-3 ordinace v různých městech a využívají systém s jedním vlastníkem a několika zaměstnanci. To je jako podnikání - ne jen lékařská praxe. To vyžaduje zkušenosti, kapitál a zájem o management. Není to pro každého.
Pro někoho ano. Pro někoho ne. Pokud chcete pracovat 4 dny týdně, mít moderní techniku, být v bezpečném systému a vydělávat dvojnásobek nebo trojnásobek, pak ano. Pokud chcete pracovat 7 dní v týdnu, překonávat byrokracii, učit se německy a investovat 100 000 eur do ordinace, pak to může být náročné.
Největší chyba, kterou čeští zubaři dělají, je myslet si, že stačí přijet a začít pracovat. To nejde. Potřebujete jazyk, potřebujete dokumenty, potřebujete peníze na start, potřebujete trpělivost. Ale pokud to zvládnete, výsledek je jednoznačný: lepší život, lepší podmínky, lepší příjem.
Neznamená to, že jste v západu. V Česku je také možné vydělávat dobře - ale jiným způsobem. Pokud máte dobrého asistenta, moderní techniku, a umíte prodávat estetické služby, můžete vydělávat 1,5 až 2 miliony Kč ročně. Ale to je na hranici. V Německu je ta hranice mnohem výše - a je stabilnější.
Největší rozdíl není v penězích. Je v tom, že v Německu si zubař může věřit. Věří, že jeho práce má hodnotu. Věří, že pacienti platí za kvalitu, ne za nízkou cenu. A to je to, co mění celý přístup k lékařské praxi.
Musíte mít úroveň německého jazyka C1 podle rámce společných evropských referenčních úrovní pro jazyky. To znamená, že musíte umět komunikovat odborně s pacienty, psát lékařské záznamy, porozumět předpisům a hovořit s kolegy. Zkoušku vydávají německé univerzity nebo orgány jako telc nebo Goethe-Institut. Čeští zubaři často potřebují 6-12 měsíců intenzivního studia, aby tuto úroveň dosáhli.
Ano, ale musíte ho nejprve přiznat. V Německu se to dělá přes zemský úřad pro zdravotnictví (Landesamt für Gesundheit). Musíte předložit své vysvědčení, překlad, potvrzení o praxi a doklad o jazykové úrovni. Často se vyžaduje i doplňkové školení, pokud se český systém liší od německého - například v oblasti náhrad nebo dokumentace. Celý proces trvá 6 až 18 měsíců.
Ne. Německo má vysokou hustotu zubních ordinací - v některých městech je na každých 1 000 obyvatel jedna ordinace. Nový zubař musí postupně budovat klientelu. Základ je dobré umístění, vysoká kvalita, čistá komunikace a doporučení. Mnoho zubních lékařů začíná jako zaměstnanec v existující ordinaci, aby si získalo jméno a kontakt. Samostatný start je rizikový a vyžaduje kapitál i trpělivost.
Nejčastější chyby: podhodnocení nákladů, přehlížení jazykové bariéry, čekání na rychlý příjem, ignorování administrativy a nesprávné plánování finančních toků. Mnoho z nich si myslí, že stačí přijet a začít pracovat - ale bez přiznání kvalifikací, bez jazyka a bez kapitálu na start to nejde. Další chybou je přílišná orientace na nízké ceny - v Německu pacienti platí za kvalitu, ne za slevu.
Ano. Mnoho zubařů začíná jako zaměstnanec v existující ordinaci - to je nejbezpečnější způsob, jak se začlenit. Mzda je zhruba 5 000 až 7 000 eur měsíčně před daněmi. To je méně než při vlastním podnikání, ale znamená to stabilní příjem, zkušenosti, kontakt s německým systémem a čas na přípravu vlastního podnikání. Mnoho zubařů, kteří vlastní ordinace, dříve pracovali jako zaměstnanci.
Napsat komentář